Spokojené rodičovství

Na své práci nejvíc miluju přímý kontakt s rodiči. Neuvěřitelně mě naplňuje, když vidím jejich proměnu a posun. Na začátku mne kontaktuje vyčerpaná a unavená máma se smutným příběhem.  Mluví o tom, jak si neví rady se svým „zlobivým nebo vzteklým“ dítětem. Vyzkoušela snad úplně všechno, co se dočetla v knihách, diskuzích nebo vyslechla na přednáškách a webinářích. Hodnoty jako respekt, přijetí, pochopení, svoboda, samostatnost dítěte jsou jí blízké, jenže uvádění do praxe není vůbec jednoduché a ona sklouzne do starých vyjetých kolejí. „Bože, teď se chovám jako moje rodiče. Dělám přesně to, co se mi nelíbilo!“ Přicházejí výčitky a zklamání, že to „zase“ nezvládla. Ráda by své děti vychovávala jinak, než čím si sama v dětství prošla (autoritářským přístupem). 
 

Vkládá do kurzů/konzultací velkou naději. Naději na změnu!

Očekávaná změna přichází po pár setkáních. Vzdor s odmlouváním se mění na spolupráci. Ranní odchody do školky se zrychlují. Odpolední vzteklé scény jsou kratší. Pláč při odchodu ze hřiště není tak intenzivní. Opuštění herny bez scény. Večerní uspávání se zdá být hladší. Sourozenecké hádky už vnímá také jinak. Vyčerpaná a unavená máma se začíná měnit.  Zažívá stále stejné situace jako dříve, změna je v její interakci s dítětem. Nyní dokáže reagovat více vědomě s použitím nějaké komunikační techniky a pochopením prožívání dítěte. Největší práci odvedla sama na sobě. Teď už se dokáže zastavit a vnímat, jak se cítí. Myslí i na sebe, chápe a naplňuje svoje potřeby. Umí doplňovat svojí energii.  Je si ve svých rozhodnutích jistější a více si věří. Umí si lépe vymezit svůj prostor a dát jasně a empaticky najevo, co je pro ní v pohodě a co je už přes čáru. Zvládla to! Podařilo se jí pozitivně změnit dynamiku ve vztahu k sobě, k dítěti, k partnerovi!

A to jsou ty chvíle, kdy vidím, že moje práce má smysl.

Já sama jsem před osmi lety prošla podobným kolečkem. Knihy, články, webináře, online kurzy. Vzestupy a pády. Pochopení a vyhoření. Nakonec mi nejvíc dal prezenční kurz, kde jsem svoje nesnáze mohla sdílet s ostatními. Zároveň jsem postupně v bezpečném prostředí pod profesionálním vedením měnila svoje přesvědčení, komunikaci a reakce. Prošla jsem i terapií, abych dokázala pochopit jednání členů mé nejbližší rodiny, které vycházelo z lásky ke mně, ale z mé strany to tak nebylo vždycky vnímáno.