Znáte ty chvíle, kdy vaše dítě roní krokodýlí slzy, vy se zeptáte: „co se stalo?“ a odpovědi se nedočkáte?  Vaše dítě je naštvané a dotaz: „proč se tak zlobíš“ situaci ještě zhorší? 

Vidíte, že je dítě v nesnázích, snažíte se mu pomoci, jenže na vaše otázky prostě ne a ne odpovědět. A když se něco dozvíte, chcete mu dát v dobré víře hned nějakou radu, abyste mu celou situaci pomohly vyřešit a ani to jeho emoční rozpoložení nevylepší. Cítíte se pak frustrovaná, bezmocně nebo naštvaná. 

Řeknu vám, čím to je. Jako rodiče moc mluvíme a málo nasloucháme. Poslouchání by nám ještě šlo, ale naslouchání je něco, co by se měl naučit každý člověk. Ani my samy se necítíme být dostatečně vyslechnuté od našeho partnera, rodičů, kamarádky. 

Budeme si povídat o jedné z nejdůležitějších dovedností 21. století – aktivním naslouchání. To pomáhá zklidnit silné emoce, urovnat  myšlenky, nalézt skutečný problém a řešení.