V hlavě člověka se zrodí myšlenka, kterou zakóduje tak, aby mohlo dojít k jejímu předání – přetvoření myšlenky na slova. Poté pošle svojí zprávu komunikačním kanálem – řekne větu. Jeho komunikační partner zakódovanou zprávu přijme – slyší jeho slova a zprávu dekóduje. Slovům přiřadí význam. Takto se dostane myšlenka do hlavy druhého. Pak následuje zpětná vazba, kdy příjemce svými slovy popíše to, co si myslí, že mu vypravěč sdělil. Ujistí se, že mu správně rozuměl. Tento poslední krok ale v praxi většina lidí vynechá.                                                                                                                 Komunikace pak probíhá takto: Člověk vyšle zprávu. Druhá osoba ji přijme, ale nedojde ke zpětné vazbě, protože necítí potřebu ujistit se, že sdělení správně porozuměl. Jde mu především o to, aby mohl hned mluvit taky. Místo zpětné vazby vyšle svoje historky, názory. Řekne co si o tom myslí. Nějak celou situaci zhodnotí, případně dá dobře míněnou radu. Většina rozhovorů je o tom, že si vzájemně pinkají svoje názory, postoje, přesvědčení, aniž by opravdu vyslechli toho druhého.