Výsledek: Správné odpovědi jsou tučně zvýrazněné.
Text je převzatý z pracovního sešitu Výchova bez poražených.
1. “Taky bych někdy chtěla být nastydlá jako Katka. Ta má ale štěstí.“
A. Chtěla by si být nemocná jako ona.
B. Ale ne, nepřej si být nemocná!
C. Ty Katce závidíš.
2. “Ano. Ona může zůstat doma a já ne.”
A. Chceš taky být někdy doma a nejít do školy.
B. Mělo by se ti do školy chtít.
C. Nikdy to nebývá přesně tak, jak bychom si přáli.
3.“Ano. Nechci pořád chodit do školy. Každý den. Je mi z toho nanic.“
A. Ale ty víš, že tam musíš.
B. Když nebudeš chodit do školy, tak hodně zameškáš.
C. Někdy tě škola asi hodně štve, viď.
4.“Někdy ji úplně nesnáším!”
A. Zpomal. To už jsou trochu silná slova.
B. Tak to je ještě víc než nemít rád školu. Někdy ji nesnášíš.
C. No nic. To jsou jen aktuální pocity. Já jsem přesvědčen, že to brzy přejde.
5.“Jo, tak to je. Nesnáším úkoly, nesnáším hodiny a nesnáším učitele!”
A. Ty jsi snad dostala dnes pětku? Co se děje?
B. S takovým přístupem se nikdy nic nenaučíš.
C. Právě teď nesnášíš všechno, co se týká školy.
6.“Ne, že bych nesnášela úplně všechny učitele – jen dva z nich. Jednu úču nemůžu vůbec vystát, ta je nejhorší.”
A. Možná tě taky nemá ráda. Napadlo tě to?
B. Pouze s tou jednou máš tedy ty skutečné trable.
C. Nemůže být přece zase tak špatná, ne?
7.“Je to paní Bornová, nemám ji ráda. Budu ji mít celý rok.”
A. Musíš s ní přežít spoustu času.
B. Paní Bornová vypadá moc mile, byla bych ráda, kdybys ji začala mít ráda.
C. Možná má nějaké problémy doma.
8.“Nevím, jak to vůbec vydržím. Víš, co dělá? Každý den nám dává dlouhou přednášku – stojí, takhle se usmívá a říká nám, jak se má chovat zodpovědný student a čte všechny věci, které budeme muset dělat, abychom z jejího předmětu měli jedničku. To je hrozné.
A. Měla bys raději dávat pozor – kvůli tomu tam jsi.
B. To se ti určitě nelíbí, poslouchat všechna ta pravidla.
C. Kdybys byl zodpovědnější, tak bys chápala, jak důležitá jsou její pravidla.
Rozhovor ještě pokračoval dál. Dcera se mamince svěřila, že má problémy s kamarádkami, že se stydí mluvit před více lidmi, chtěla by být oblíbená. Tohle všechno by se maminka nikdy nedozvěděla, kdyby na první větu zareagovala bežným způsobem. „Ty Katce závídíš, že bude doma!“ Tady by to totiž celé skončilo. Dcera by se cítila nepochopená a maminka mírně naštvaná.
Vídíte, jakou sílu, má aktivní naslouchání?
Není nic jednoduššího, než se to naučit taky.