Umění
naslouchat
dětem/žákům

Naslouchame zakum

6 setkání, 12 hodin teorie a procvičování

Poslouchání není naslouchání!

Poslouchat (ušima) umíme všichni. Denně slyšíme tolik informací z různých komunikačních kanálů. Dalo by se říct, že jsme až přehlceni zvukovými vjemy. Poslouchání je fyzický jev, při němž přijímáme zvukové vlny v různých částech ucha. Děje se to automaticky. Abychom druhého slyšeli, nemusíme vyvíjet žádné speciální úsilí. Kdežto NASLOUCHÁNÍ je mentální proces, který od nás vyžaduje aktivní činnost.

Proč bych se měl/a učit naslouchat?

Naslouchání je dovednost, která upevňuje a zlepšuje vztahy. Naslouchání není důležité pouze pro rodiče. Naslouchat by se měl naučit každý člověk, kterému záleží na jeho vztazích s ostatními lidmi. Nikdy není pozdě. Naslouchání je dovednost, která přináší benefity oběma stranám. Vypravěči pomáhá snížit intenzitu silných emocí, získat přehled nad tím, co opravdu prožívá. Dává mu pochopení a přijetí spojené s plnou pozorností. V nejlepším případě mu naslouchání pomůže nalézt svoje vlastní řešení. Naslouchající, který se vědomě rozhodne, že chce druhému věnovat svůj zájem, získá jasné informace o tom, co vypravěč prožívá, co ho vede k jeho činům, jaké jsou jeho postoje, potřeby nebo hodnoty. Můžeme říci, že ho mnohem více pozná, než kdyby ho jen poslouchal. Společně prohlubují vzájemnou důvěru a blízkost. Jedná se o jednu z nejdůležitějších komunikačních dovedností 21. století.

Co je to komunikační proces?

V hlavě člověka se zrodí myšlenka, kterou zakóduje tak, aby mohlo dojít k jejímu předání – přetvoření myšlenky na slova. Poté pošle svojí zprávu komunikačním kanálem – řekne větu. Jeho komunikační partner zakódovanou zprávu přijme – slyší jeho slova a zprávu dekóduje. Slovům přiřadí význam. Takto se dostane myšlenka do hlavy druhého. Pak následuje zpětná vazba, kdy příjemce svými slovy popíše to, co si myslí, že mu vypravěč sdělil. Ujistí se, že mu správně rozuměl. Tento poslední krok ale v praxi většina lidí vynechá.                                                                                                                 Komunikace pak probíhá takto: Člověk vyšle zprávu. Druhá osoba ji přijme, ale nedojde ke zpětné vazbě, protože necítí potřebu ujistit se, že sdělení správně porozuměl. Jde mu především o to, aby mohl hned mluvit taky. Místo zpětné vazby vyšle svoje historky, názory. Řekne co si o tom myslí. Nějak celou situaci zhodnotí, případně dá dobře míněnou radu. Většina rozhovorů je o tom, že si vzájemně pinkají svoje názory, postoje, přesvědčení, aniž by opravdu vyslechli toho druhého. 

Naslouchaní není?

Když:

 

  • druhého pouze posloucháme
  • řekneme mu, že víme, jak se cítí
  • řekneme mu svůj pohled na věc
  • povyprávíme mu o svojí zkušenosti
  • politujeme ho, pokud to potřebuje
  • zanalyzujeme celou situaci
  • doptáváme se a navádíme ho správným směrem
  • když nejde o velké drama, situaci trochu zlehčíme
  • dáme mu dobrou radu
  • navrhneme mu řešení podle svého nejlepšího vědomí a svědomí

Naslouchaní je!

Když:

  • ze sebe uděláme prázdnou nádobu
  • upozadíme svoje ego
  • udržujeme tělo v “otevřené pozici”
  • dokážeme vnímat tři oblasti (emoce, obsah, neverbální signály)
  • správně dokončíme komunikační proces zpětnou vazbou
  • nás upřímně zajímá, co druhý říká
  • věnujeme mu plnou pozornost
  • chceme mu pomoci
  • jsme emočně stabilní
  • dokážeme vyjádřit empatii a soucit
  • zároveň se nenecháme silnou emocí strhnout

Co se v kurzu naučíte?

Dozvíte se proč:

  • většina lidí (pedagogů, rodičů) neumí naslouchat
  • pouze poslouchání druhé osoby nestačí
  • s námi děti (ostatní) nesdílí své běžné zážitky
  • dochází ke zbytečným konfliktům
  • nevědomky komunikaci naopak zastavíme

Naučíte se:

  • rozpoznat situace, kde naslouchání pomáhá
  • zvládat emočně vypjaté chvíle
  • přijímat žáky takové, jaké doopravdy jsou
  • proaktivně předcházet nedorozuměním, efektivně řešit konflikty
  • využívat naslouchání směrem k sobě 

Jak setkání probíhají?

Čekají nás 4 společná setkání prostřednictvím aplikace Zoom. Setkávat se budeme v úzkém kruhu maximálně 6ti učitelek. Jedině tak mohu zajistit bezpečný prostor pro společné sdílení a zároveň dostatek času na procvičování pro každou z vás. Na začátku každého setkání vám představím část teorie, kterou vzápětí překlopíte do praxe. Pokud se nebudete moci setkání zúčastnit, můžete se podívat na záznam. Doporučuji si však na všechny termíny cíleně vyhradit čas, protože praktický trénink je alfou a omegou celého kurzu. (Pokud se kapacita kurzu naplní jen z části, dojde na základě domluvy ke zkrácení časové dotace, která bude odpovídat počtu účastnic.)

Kdo setkání povede?

Jsem certifikovanou lektorkou akreditovaného kurzu Škola bez poražených od roku 2018.

V roce 2023 jsem prošla komplexním výcvikem mediátora a rodinné facilitace.

Spolupracuji s Národním pedagogickým institutem. V rámci jejich projektu Zapojme všechny spoluvytvářím videa, články a podcasty na téma komunikace, práce s emocemi, naslouchání aj. Od roku 2023 jsem součástí projektu Podpora rovných příležitostí.

Pro neziskovou organizaci Výluka nyní Začni učit! jsem vedla několik seminářů a byla součástí jejich programu pro podporu začínajících učitelů.

Pro rodiče jsem založila projekt Spokojené rodičovství. Pod tímto názvem vedu různé kurzy, semináře, workshopy a přednášky v komunitních a rodinných centrech.

Ve spolupráci se společností SCIO jsem se stala spoluautorkou knihy Pája a bleší cirkus (3 díl Emušáka). 

Pomáhám prostřednictvím naslouchání i podnikatelkám na cestě k dosažení jejich cílů a vypořádání se s různými bloky.

5500 – 6500Kč na osobu dle specifikace služby

6x 45min nebo 6x60min

individuálně nebo pro skupinu       6 – 20 osob

776079200

radkaschillerova@gmail.com

prezenčně u vás ve škole nebo online

Jak učitelky vlastními slovy popsaly svojí zkušenost s aktivním nasloucháním?

Určitě bych doporučila všem, kdo na sobě chtějí pracovat a naučit se něco nového. Já jsem šla do kurzu s tím, že neumím reagovat na některé kolegyně a rodiče. Pod Radčiným vedením už se tolik bát nebudu 😉. Děkuji za příjemně strávený čas.
Dana D., učitelka ZŠ
Jsem učitelka na střední škole a i tam mi aktivní naslouchání slouží velmi dobře. Učím výtvarnou výchovu a tam se často objevují osobní obsahy, skrz reflexi a sebepoznávání se někdy vyjeví i náročné aspekty, ve kterých mě aktivní naslouchání naučilo, jak citlivě reagovat. Pomáhá mi ale i v momentech obyčejných střetů zájmů, “konfliktů”, které jsou přirozenou součástí mezilidských vztahů. A až ve chvíli, kdy učitel umí citlivě fungovat v mezilidských vztazích, se mu může dařit naplňovat své vzdělávací cíle. Mezilidské vztahy jsou základ, na nich stojí všechno. Škoda, že až dnes je trendem se v nich rozvíjet a škoda, že tak činí jen jednotlivci a to z vlastních finančních zdrojů a ve vlastním volném čase. Věřím, že postupem času se ale mezilidská komunikace stane i součástí základního vzdělávání, protože už v dnešních těžkých časech se duševní zdraví začíná stávat důležitou součástí zdraví obecně a protože třeba i kvůli rychlému rozvoji AI bude potřeba zachovat si jedinečnost našeho lidství. Když si na aktivní naslouchání vzpomenu v nějaké prekérní situaci (nebo mi spíš samo naskočí), je to velká úleva. Ztlumí velké emoce a dá mi čas vymyslet další kroky. Samozřejmě musím být sama dostatečně v zenu a zazdrojovaná, aby takhle samo naskočilo, aby mi zachránilo kůži tím, že zachráním druhé. Pokud dlouho nechráním sebe, místo trpělivosti a aktivního naslouchání přijde situace, kdy ho potřebuji spíš já. A je velmi frustrující, když ho nikde nenalézám. Uvedu příklad situace, kdy mi aktivní naslouchání posloužilo. Student v testu dostal pouze jeden bod ze čtyř za to, ze měli vyjmenovat 4 různé galerie v Praze a on vyjmenoval 4 budovy Národní galerie. Přišlo mu to nefér, čtyři vyjmenované galerie podle něj měl, já to spíše vnímala tak, že existují i jiné galerie než národní a měl by je znát. Pro spravedlivost ke všem ostatním, kdo můj záměr pochopil, jsem mu body strhla, ale bylo to opravdu sporné. Student byl v silných emocich, snažila jsem se mu vysvětlit, jak jsem to myslela, ale to nepomáhalo, hádal se dál, začínalo být dusno. Cítila jsem, že nejde o známku, ale princip a je hodně naštvaný. Naštěstí mi naskočilo aktivní naslouchání: “Vy jste to prostě bral tak, ze čtyři galerie máte, a tedy jste zadání splnil. Přece to jsou samostatné budovy.” “Ano” “Připadá vám nefer, že teď máte míň bodů” “Ano.” “Tomu rozumím a mrzí mě, že jsme se nepochopili. Já měla hodnocení předem nastavené a chtěla jsem ho nechat soudružné, u všech stejné, tak vidím spravedlivost já. Co navrhujete, jak bychom to mohli řešit?” A bylo po problému, cítila jsem, že je student vděčný, že ho chápu, o to mu zřejmě šlo. Body ani známku nakonec změnit nechtěl, měl tedy nakonec pochopení i on pro mě. Cítila jsem radost ze souznění. Cítila jsem i to, že to celá třída vnímá a tedy se i ostatní učí, jak v takových situacích reagovat. Zároveň mám pocit, že přesně díky takovýmto situacím si ve třídě získáváme respekt. V situaci se studenty mi moje pozice dovoluje použít aktivní naslouchání snadněji, přecijen jsem tam jako učitel, který chce napomoci studentům k jejich vzdělávání a osobně se mě to netýká. Další level bude, až se mi podaří aktivní naslouchání využít v momentě konfliktů s kolegy. Tam je situace složitější, už se jedná o osobnější roviny a musím se často bránit nadřazeným pozicím, které chtějí mocensky protlačit své zájmy často přes mé hranice. Tam narážím na to, že nestačí, když aktivně naslouchám jenom já. Tam je potřeba i dalšího vzdělávání, seberozvoje a asertivity. Pomáhat musíme i sami sobě.
Sandra Majerová, učitelka na SŠ
Používám aktivní naslouchání převážně v práci u dětí, které jsou v adaptační fázi, neumí se zapojit, neshody řeší křikem, agresivitou i někdy díky odlišnému mateřskému jazyku. Doma s dětmi nebo s přáteli využívám naslouchání při sdílení dojmů z práce, ze školy, popisování problému. Vždy druhého vyslechnu bez hodnocení. Nejtěžší pro mne bylo jen čisté naslouchání (bez snahy vysvětlovat, vymyslet jak situaci vyřešit, neskákat do řeči). Jen popisovat, co vidím: "Ty se zlobíš." "Něco tě naštvalo." "Potřebuješ se vykřičet." "Potřebuješ pomoc." Díky kurzu Škola bez poražených jsem si zvykla vyslechnout, ale být i vyslechnuta. Ze začátku to bylo divné, že mi nikdo neskáče do řeči, neargumentuje a nedává rady, ale má to velký smysl. Člověk se víc otevře a uvědomí si více věcí. Někdy mě v práci při naslouchání omezovalo, když k nám přišlo další dítě a poslouchalo nás nebo po mně chtělo něco jiného. V práci učitelky MŠ se nedá nikam skrýt a vyslechnout v klidu. Ze začátku, když děti na aktivní naslouchání nebyly zvyklé, jim připadala moje komunikace divná. Ale když se to opakuje po několikáté, děti i dospělí si pomalu zvykají na nové jednání a nebojí se víc otevřít a dát najevo emoce a co je trápí. Někdy to otevření trvá i dlouho, ale nenechte se odradit, časem se otevře většina lidí malých i velkých. Chce to hodně empatie, vyrovnanosti, klidu a rozhodnutí naslouchat. Pokud cítím, že nejsem na "dobré vlně" nepřinese to nic dobrého. Je potřeba mít na to sílu a vnímat, jak na tom celkově fyzicky i psychicky jste. Když jsem unavená, něco mě vytočilo, jsem nevyspalá, tak nemám sílu a necítím se něco řešit. Je důležité "poslouchat" své tělo, co vám říká. Když se na to necítím, řeknu si: „teď nemůžu. A není na tom nic špatného. Cílem není naslouchat vždy a všem. Když jsem začala aktivní naslouchání používat, atmosféra v práci i v rodině byla mnohem klidnější, vlídnější. U dětí, které měly problémy s vyjadřováním emocí došlo k velkému posunu. Uměly lépe vyjádřit, co jim vadí, co se jim nelíbí. Přestaly ubližovat. Stále u nich přetrvával vztek, pláč, dupání, ale už vše dokázaly popsat a situaci lépe vyřešit. Měla jsem z toho velkou radost. Doma, když využívám aktivní naslouchání se někdy dozvím i věci, které bych se nedozvěděla, protože bych děti nenechala domluvit a řekla bych jim své postoje a názory. Když člověk jen naslouchá a nehodnotí pomáhá dotyčnému, jak to ze sebe "vysype" vzniklou situaci promyslet, a zareagovat jinak. Je to velmi důležité a pro život velmi prospěšné. Kdo si tuto metodu osvojí, může hodně pomoct sobě i dalším. Moc všem, nejen učitelům, tento celý kurz nebo alespoň znalost aktivního naslouchání doporučuji. Dá se využívat všude a přijde mi, že to nese samé dobré zpětné vazby. Lektorka Radka je velmi zkušená a kurzy vede profesionálně. Ze začátku jsem tomu moc nerozuměla, co po mně chce, ale po delší době, se do toho člověk dostane díky procvičování, které je nedílnou součástí kurzu, aby si to člověk mohl vyzkoušet i v praxi a to je moc důležité. Radko díky, velmi často si na Tebe vzpomenu, jak řešit situace.
Lenka Braňková, učitelka MŠ